Historie Sambo

Sambo (Samozaščita bez oružija - sebeobrana beze zbraně)

je sovětský bojový systém založený na základě mnoha národních stylů. První zmínky o ruském národním bojovém umění se datují do časů Kyjevské Rusi. První jakési sjednocení dochází kolem roku 1881 se vznikem tajného Moskevského stylu, jenž čítal na 350 různých úderů, kopů a chvatů.

Během 19.století dochází ke studiu a popisu mnoha různých národních bojových sportů a začátkem 20. století vzniká snaha sjednotit tyto národní styly do jednoho umělého – jakéhosi “nadnárodního“ – stylu.

• Cidoban (Gruzie)
• Guleš (Azerbajžán)
• Gauštan (Tádžikistán)
• Kuraš (Uzbekistán)

Na počátku historie sambo byl ruský profesor Ošenkol. Kdysi cestoval po zemích Sovětského svazu, ale také po Japonsku, Koreji a Číně a již v roce 1917 rozvinul úpolový sport, který kombinací rozličných národních a asijských sportovních odvětví. Za tvůrce ruského Sambo jsou považováni Spiridonov, Oščepkov, Golkovski a Vasilev. Spiridonov představoval ve 20. tých letech jednoho z největších mistrů jiu-jitsu v Rusku. Ostatní představují zlatou generaci zakladatelů sportovního klubu Dynamo(založen v roce 1923), který se zasloužil o vznik a rozvoj Samba u armády a policie.

Největší úspěchy slavil systém během II.světové války, kdy jej využívali především sovětští výsadkáři. Po válce celý systém dostal název Sambo a došlo k prudkému rozmach tohoto umění především mezi sovětskými bezpečnostními složkami a sportovci. Právě úspěch sovětských sportovců (především judistů) získaly v 60.letech pozornost Samba i v zahraničí, což si vyžádalo rozdělení systému na tři proudy, které můžeme sledovat až do současnosti:

Sportovní Sambo

– je velmi podobné modernímu Judu (popř. Vale Tudo či Jiu-jitsu) s mnohem odlišnějšími pravidly a oblečením (bojovníci jsou oblečeni do krátkých kalhot a kazajky přepásané opaskem). Celý soubor trvá 6 minut a je rozdělen na 6 žákovských a 5 mistrovských stupňů.

Combat Sambo

– tradiční (military) systém fungující na velmi agresivním reakčním základě. Combat sambo je jako všechny ostatní military bojové systémy založeno na „přežití“. Combat Sambo v sobě snoubí jak sportovní tak i vysoce reálné a v praxi velmi účinné techniky boje zblízka. V Ruských ozbrojených složkách se Sambo učí policie, speciální jednotky, armáda, pohraniční služba, tajné služby i námořnictvo.

Sebeobrana Sambo

– zájem sovětské veřejnosti po II.světové válce vedl k nutnosti přetvořit vysoce účinné, ale zároveň i nebezpečné armádní techniky do podoby vhodné pro civilní sebeobranu, kterou mohou používat lidé nejrůznějších povolání – taxikáři, obchodníci, učitelé, děti, apod.

Pro Sambo jsou typické, jak údery a kopy, tak techniky grapplingu - páčení, přehozy, podmety a další. Jediné co je v Sambo zakázáno jsou techniky škrcení.

V roce 1966 rozhodla Mezinárodní federace amatérských zápasníků (FILA) o přijetí Samba jako třetí mezinárodní úpolové disciplíny. První mistrovství světa se konalo v roce 1973 v Teheránu. V roce 1980 bylo předvedeno jako ukázkový sport na olympijských hrách v Moskvě.